Zákon schválnosti - 1. díl

15. června 2012 v 21:05 | Ártý |  Zákon schválnosti

Spoluaoutorka: Dia Darkness de Dionýsos

Rozdělým vám to podle barev, Modrá bude Dia a Fialová Artemis, černě bude vypravěč-

Vystoupím z auta, venku lije jako z konve, ale já prozatím zůstávám v suchu. Nademnou je ruka, která ve své dlani svírá černo-modrý deštník. Osoba jenž vlastní onu ruka, za mnou zavře dveře od auta a i s deštníkem nad mou hlavu, semnou dojde až ke dveřím. V druhá ruce svírá další deštník, který pro změnu zakrývá jeho tělo.
"Mějte se dobře, Dio-sama. Odpoledne pro vás přijedu. Nashledanou." Zavře deštník a podá mi ho, trochu se ukloní, otočí a odejde, kde nastoupí do auta a odjede. Je to můj osobní šofér.
Podívám se na nebe, je poseto šedými mraky a na už tak dost špinavý chodník, z nich dopadají chladící kapky. Za nedlouho se na obloze rozzáří blesk, do 5-ti sekund zahřmí hluboká rána.
Jsem tu celkem brzo, zatím tu stojí jen pár lidí, kteří stojí buď pod střechou, nebo u nedalkého stromu na školním hřišti, schovaní pod jeho korunou. Všichni vypadají podobně, jediné co společné nemají jsou účesy a barvi vlasů.
---
Je už půl osmý a já teprve nasedám do autobusu. Venku padají velké kapky, díky kterým mam mokrou školní uniformu. Navíc to mam ke škole jestě dost daleko a jestli si ten autobus nepospíší, hned na první den přijdu pozdě!
Rychle vyskočím z autobusu a rozeběhnu se směr nová škola. Budu mokrá více než jsem teď, ale co mám dělat?
Rozeběhnu se ke škole a uslyším, že právě zvoní, ještě víc přidám, ale zakopnu o vlastní nohu a spadnu. Pomalu se zvedám ze země a pěkně u toho nadávám. Naštěstí mám jen odřené koleno, takže to nic není. Už nepospíchám, ale jdu pomalu. Stejnak je to jedno, když jsem mokrá až na kost, tak těch pár litrů vody mi už nějak neuškodí. Když dojdu do budovy, tak se zastavím u velké tabule a hledám kancelář.
,,Super až ve druhém patře a nemají tu výtah." zamručím a vydám se na dlouhou cestu po schodech. Když dojdu do druhého patra, dívám se po kanceláři a uvidím velkou ceduli: KANCELÁŘ PŘESTĚHOVÁNA DO PRVNÍHO PATRA.
,,To si ze mě děláte prdel?!" vykřiknu a naštvaně běžím zpátky po schode a omylem do někoho narazím.
---
Dívka s modrými vlasy a stejně modrýma očima se otočila. Na zemi ležela dívka s černými vlasy a a modrýma očima. Mnula si čelo, pak se ale podívala na dívku před ní, ta se na ní dívala s vražebním a zároveň neutrálně chladným pohledem. Otočila se zpátky a rozešla se do schodů nahoru.
"Tse... Podivínka." Černovláska se zvedla, oprášila a rozeběhla se znovu hledat kancelář, tentokrád už v tomto patře.
---
Bože tady jsou divní lidé. Jakej normální člověk by si nechal obarvit vlasy na modro? No já teda ne, ale co komu budeme mluvit do jeho stylu. Radši budu mlčet.
,,Jé kancelář!" vykřiknu, zatleskám a už bežím ke dveřím. Slušně zaklepu a po chvíli vstoupím.
,,Dobrý den, já jsem Artemis a jdu si pro papíry na vyřízení."
,, Oh ovšem. Už tu na tebe čekám." řekne stará paní a podává mi papíry.
,,Tohle dáš podepsat učitelům a na konci dne mi jej vrátíš a tady máš rozvrh s plánkem školy. Přeji ti hezký den." rozloučí se se mnou a já s nosem v plánku jdu do své nové třídy.
Zjistila jsem, že je uplně nahoře, takže jsem rychle vyběhla schody a začala se dívat z jedné strany na druhou, abych viděla štítek a na něm 1.A.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama